A máme tu další studiovou pohádku, která se na ČSFD nachází hodně vysoko!
Tato pohádka vznikla asi tak, že se vedení vysílání pro děti a mládež Československé televize Praha rozhodlo natočit pohádku v rámci Studia Kamarád. Nebo obráceně. A proč ne! Já v rádiu společně s kolegy natočil taky nějakou tu rozhlasovou hru… Ono se to nabízí. Je to legrace, a pokud to někdo ocení, proč ne! Myslím tím fanoušky. Pro ty se jedná samozřejmě o srdeční záležitost. Bohužel ne tak pro náhodné posluchače, respektive diváky. Stejně tak je nutno brát Cestu do srdce osmého trpaslíka. Vůbec se nejedná o regulérní papundeklovou pohádku, ale o příležitostně natočenou pohádku, která tak nějak vznikla ve Studiu Kamarád. V pohádce účinkují Jů a Hele a Muf a Šamšula… A propó. Teď jsem si vybavil své dětství a Muf mě docela otravoval a považoval jsem ho za naprosto nadbytečnou postavu.
„Tenhle motýl je špionážní“ – vtipné! Jen by se to nesmělo pořád dokola omílat. Ježibaba a pomocník Milouš (jistě se scénáristé inspirovali Saturninem) jsou důkazem toho, že se jedná o takový gejzír všeho vtipného, co dům dal, plus obrovská dávka improvizace, což je vlastně to samé. Za vrchol chaosu lze považovat okamžik, kdy Hele políbí Sněhurku, ale bere si ji osmý trpaslík!
I když pohádka trvá asi 30 minut, docela slušně jsem se v ní ztrácel: kombinace Šamšuly a Ježibaby a Sněhurky a křížence Ježibaby a Sněhurky, jaká je motivace postav a zápletka… to opravdu šlo čarodějnici o trpaslíka? Být jedním z herců, tak se slušně bavím. Být divákem v roce 1984, tak se celkem bavím. Sledovat tuto jakože pohádku po roce 2000, trpím.