Mladý muž jménem Owen žije pouze prací. Zanedbává svou manželku a malou dcerku. A pak náhle zdědí cirkus po svém strýčkovi. Malý cirkus je ale na pokraji krachu. Pak ale Owen objeví krabičku s kouzelnými sušenkami, které dokáží proměnit člověka ve zvíře. Teď už snad nic nezabrání úspěchu a oživení zašlé slávy. To by se ale v cirkusu nesměl objevit zákeřný strýčkův bratr Horatio.
Křupaví mazlíčci staví na hezkém nápadu, který zůstává trestuhodně nevyužit. Mírná zmatenost na začátku byla vystřídána mírným chaosem uprostřed a posléze opět mírnou zmateností na konci. Tvůrci si nestanovili žádné mantinely, žádná pravidla, hrnou na člověka, co je právě napadne. V úvodu stačí plamínek v petrolejové lampě v opodál stojící maringotce, aby vyhořela polovina cirkusu. Na konci je drak šlehající plameny přímo v šapitó považován za cool zábavu, bez následků. Kloubení cirkusu a továrny na psí sušenky se hodilo scénáristům do krámu, ale ve filmu působí křečovitě. Nebyl jsem svědkem jediného vtipu, scény, kvůli které bych chtěl film vidět, byť jen na vteřinu, znovu. Křupaví mazlíčci působí ponuře a nevlídně, protože se z velké části odehrávají v šeru šapitó nebo v tovární laboratoři. Možná také proto, že postava klauna je v éře Jokerů, Batmanů a To spíše symbolem hrůzy než humoru.