Kid si mě získal hned úvodní scénou s moderátorkou v letadle („Máte moc nadělané vlasy, moc tmavé obočí, moc dlouhé nehty a moc sladký parfém.“ „A co moje výslovnost? Prý nemám říkat “všecki“.“ „Neposlouchejte je. Je to vaše obchodní značka. Říkejte “všecki“ a do půl roku vás povýší. Říkejte “všecki“ s úsměvem, a do roka jste slavná.“). Pak mě zde překvapila skvěle hrající, tak trochu začínající Emily Mortimer, která se rok před tím mihla ve filmu Notting Hill, ovšem nesmazatelně (Málem si ji Hugh Grant vybral místo Julii Roberts, pamatujete?!!!). Zde se snaží z namyšleného a bohatého profesionálního image poradce (Bruce Willis) udělat člověka. Představte si, že obtloustlý dětský hrdina alias herec Spencer Breslin stále hraje! Ne sice v pětihvězdičkových filmech, ale díky své přirozenosti a nenucenosti, kterou třeba předvedl v Kidovi, z dětského herce vyrostl herec dospělý, což se ne zas každému povede. Dle mého, nejslabší herecký výkon podává právě Bruce, který se veze na úspěchu Měsíčního svitu, Šestého smyslu, Pátého elementu, Pulp Fiction, Smrtonosné pasti a všeho, co z něho udělalo Bruce… Prostě to táhne tím svým úsměvem a charismatem.
O ději se zde nebudu rozepisovat, neb čím míň o filmu víte, tím se vám víc zalíbí. Kid je ukázkovým příkladem profesionální filmařiny à la Hollywood (Každá z postav má svůj příběh, všechny linky se uzavřou, symbolický motiv – zde červeného letadla, veškeré otázky jsou zodpovězeny, včetně červeného měsíce…). Je tam moment, který na filmech miluju. Hrdina, i vy jako divák, si myslíte, že jste tomu přišli konečně na kloub, hrdina zvítězil, ale najednou se ukáže, že tomu tak vůbec není! (Minority Report, Uprchlík, Červený drak…).
S humorem jsem byl velmi spokojený („Chci rotvajlery, aby se sem bál přijít jejich cvičitel. Chci příkop s lávou.“).
Kid není ani tak dětský či rodinný film, ale rodiče si klidně k televizi můžou vzít svého synáčka…