Příběh se odehrává v zimě v Krkonoších na sklonku německé okupace. Skupinka dětí zachraňuje sestřeleného francouzského pilota, kterého našla v lese. Protože si děti zraněného pilota předávají od vesnice k vesnici, aby ho dostaly do několika desítek kilometrů vzdálené nemocnice, dostal snímek název podle známé dětské hry.
Tichá pošta se může pochlubit dokonalou dobovou atmosférou, pěknými záběry i dobrými hereckými výkony. Jen občas dětští herci text odříkávají. Řada postav mluví německy, proto jsou ve filmu i titulky, ale není to nic dramatického, co by třeba desetileté dítě nezvládlo.
I když se jedná o syrový film, neobsahuje žádné drastické záběry a dětem může přijatelnou formou přiblížit jedno z nejtemnějších období v historii lidstva. Víceméně jsme po celou dobu v napětí, podobně jako hrdinové, a to díky strachu z prozrazení. Děti svou statečností zachraňují nejenom zmiňovaného letce, ale celou vesnici, kterou by bezpochyby Němci vyhladili.
Úsměvných situací je tu jako šafránu. Přičemž ten nejvtipnější moment vám vykouzlí kluk s rozbitou pusou.
Za povšimnutí stojí i křesťanský podtón, jelikož se zde mluví o ministrování, vítá se „Pozdrav pánbůh“, jako úkryt poslouží kostel, maminka se žehná nebo dává dětem křížek na čelo.
Děj filmu bohužel působí rozvlekle kvůli opakujícím se situacím (děti naloží pilota na vůz, převezou ho, přenocují ve stodole a znovu). Každopádně první, co diváci v kině po skončení promítání vyslovili, bylo: „Mně se to líbilo.“ „Bylo to dobrý.“ Je dost pravděpodobné, že budete mít na jazyku to samé.
