A tady je právě ten nepatrný rozdíl. Pohádky, které mají 75 %, můžu vidět znovu a znovu. U těch s menšími procenty to tak není, tam to zvažuju.
Takže o čem to je… Nápad, že prince baví vaření, a proto pracuje jako kuchař v jedné restauraci, mně přijde milý a do příběhu náramně pasující. Samozřejmě, že budete mít pocit, že není originální, že jste ho už viděli, ale tady prostě působí neviděně. Paralela s Šíleně smutnou princeznou se doslova nabízí. Na útěku před vdavkami je tentokrát sympatická a netuctová princezna Róza. Ústřední dvojice se pak potká v kuchyni, aniž by byla prozrazena jejich identita.
Hlášky: „Máš přece velkou armádu.“ „Ale na suchu.“, „Princ Ferdinand nebude zasahovat do státnických záležitostí.“, „Pak přišla smůla a celá řada osobních selhání.“, „Já vidím do lidí jak do akvária.“, a když Šafránková mužským hlasem zařve: „Nenašli!“, to jsem málem spadl smíchy ze židle. Zvukové efekty jsou ale fakt na ránu!
Restaurace U prince nepatří mezi originální pohádky, ale o to víc pobaví a zpříjemní nedělní odpoledne. A jak jsem říkal na úvod, můžu ji vidět znovu a znovu.