Koloběžka první vznikla na motivy pohádky Jana Wericha. To by filmaři museli být totální negramoti, aby slibný námět dokázali zbabrat. Nezbabrali.
Začnu třeba hudbou, protože pohádka disponuje dvěma obrovskými hity. Tím prvním je stejnojmenná Koloběžka první. No a jako zjevení se ve dvanácté minutě filmu objeví Jitka Molavcová, která zapěje jednu z mých nejmilejších dětských písniček, která není doposud totálně provařená, a která má mé (jako bývalého rozhlasáka) největší sympatie. Jde o píseň „Jsem vášnivá!“. Uzavřu to. Pod písničkami není podepsán nikdo jiný než Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák.
Vtipná Koloběžka první jářku je. Například když dcera napovídá svému tatíkovi nadávky. A třeba lichotku: „Krásně voníš puškvorcem,“ jen tak ve filmu nenajdete.
Hádankové hašteření mezi Zdeničkou a králem je nejenom roztomilé, ale taky napínavé.
Zamilovaná Zdenička, omámena láskou, bohužel slíbí králi, že se mu nebude plést do kralování. Tady právě nastává ten zádrhel, ale scénáristicky je to samozřejmě dokonalé, neb tím, že se mu do kralování připlete, nastane těsně před koncem bod zvratu číslo dva, neboli krize vztahu, aby po jeho překonání, nastal tížený happyend. Na vysvětlenou. Zvrat číslo dva, spočívá v tom, že se uražený ješita nedokáže zasmát sám sobě a přiznat chybu. Potom, co král předvede, bych se být Zdeničkou, na něho vykašlal. Zdeničku nesmíme ovšem podezřívat, že je zlatokopka! Musela ho vážně milovat, když si ho do koberce srolovala a přivezla domů do rybářské chaloupky. No, přál bych jim, aby jim to vydrželo až do smrti.