Původně jsem chtěl jen napsat, že jde o nejlepší rodinný film všech dob s nejlepším dětským hercem pod Sluncem, ale asi se rozepíšu. Víte co?! Je to nejlepší rodinný film všech dob s nejlepším dětským hercem pod Sluncem.
Tak dobře. Nevydržel jsem to… Zápletka, jak malý Vašek hledá ženicha pro svou maminku, načež najde toho nejlepšího kandidáta na světě, je úžasná („Každej spravnej mužskej je už dávno vdanej.“, „Máma je prima, hned ti začala tykat.“). Film je dramaturgicky dokonale vystavěný a to i v detailech (nácvik baletu plus výuka lyžování).
Stolička disponuje tolika komickými situacemi, že se na ni můžete koukat pořád dokola. Tady jsou mně nejvíce lahodící: Při otázce „Hádej, kdo k nám přišel na večeři?“ dokonale Janě Preissové ztuhne úsměv na tváři, protože čeká školníka. „No mami! A co já?“ zvolá Vašek, když bernardýn sežere celou krabici řízků. „Na mě se můžeš spolehnout,“ hlásí otec i syn. Scéna, kdy František Němec zjistí, že je Vaškův otec, je k nezaplacení „Zkouším, jakej bude zejtra sníh.“ „Nemusíš po mně dělat kdejakou blbinu.“ Pokaždé vyprsknu, když Preissová ležící v nemocnici říká: „To je moje matka.“ Jako malý jsem miloval vysvobozování rolby, Vaškovo zatápění v kamnech, obalování řízků, spadnutí do vany, trnul při pádu Preissové ze schodů, záviděl Vaškovi krabici angličáků… Plus desítky dalších kultovních hlášek: „Co nohy?“ „Zamotaný.“, „No ne, ty jsi vyrostla.“, „Já budu taky bůžek.“, „Koukej, jakej jsem švadlena.“, „Máma se Ti líbí?“ „Ty se mi líbíš!“, „Tak si kup prášek proti skleróze.“, „A proč jsi nepřišel za mámou? Že je máma na světě, to jsi přece věděl!“
Teď jak nad tím přemýšlím, lásku k rozhlasovým hrám a vůbec k práci v rozhlase, možná ve mně mimoděk zasadil Vašek poslouchající na pokračování Himalájské tygry (četba o horolezcích Georgi Mallorym a Andrewu Irvinovi, která byla vytvořena jen pro film, ve skutečnosti neexistuje).
Dost jsem se snažil, abych našel na tomto skvostu české kinematografie nějakou vadu na kráse. Tak snad toto: Skrz naskrz kladná hrdinka, Vaškova máma, je čtyři roky milenkou svého šéfa. Jinými slovy, vědomě a dobrovolně rozvrací jiné manželství. Sněhové hrátky jsou takové chtěné a hrané, ale to už je nepodstatná kosmetika. A to je vše, co by se podle mě dalo vytknout.
Jak vytrhnout stoličku si zaslouží digitální restaurování jako třeba Tři oříšky pro Popelku, protože se jedná o národní poklad! A zapsání na seznam UNESCO.