Vánoční pohádka se odehrává v době, kdy bylo ve městech stejně koní jako aut, kdy se lidé dívali do očí, protože nebyly mobily… Jak je hezky řečeno v úvodu filmu. Hlavní hrdina, přibližně čtrnáctiletý Karl-Bertil Johnsson, syn bohatého majitele největšího obchoďáku ve městě, se shlédne v postavě Robina Hooda a rozhodne se bohatým brát a chudým dávat. Pak už jen sledujeme řetězec neuvěřitelných situací, které se vrší jedna za druhou.
Syn zbohatlíka, který by mohl být rozmazlený na entou, pracuje jako brigádník na poště a balí zásilky! To mě učarovalo. Jak vymyslel poštovní směrovací čísla! Víte, jakou radost dokáže způsobit obyčejný dopis? Jestli ne, tak tady to uvidíte.
Být vtipný, je v dnešní době těžké. Ve Vánoční pohádce tu máme celou škálu humorů. Svérázný, jako třeba rozbití křišťálové vázy. Bizarní, kdy sekretářka pana ředitele pinká jako šílená dřevěnou pálkou s balonkem na gumičce. Nápaditý, jako třeba krádež vánočního stromku. Roztomilý, což je třeba francouzština služebné. Komický, když Robin raději použije schody namísto výskoku z okna. Naturalistický, když jeho následný držkopád nevidíme, ale jeho zvuk má na nás stejný účinek…
Film šlo rozhodně zkrátit! Skoro dvě hodiny jsou příliš. A také budu předstírat, že jsem poslední minutu neviděl. Ten trapný doslovný přídavek ve formě „jak to bylo potom“ tam fakt být nemusel!
Vánoční pohádka se zařadila mezi mé nejoblíbenější vánoční filmy, na které se zas a znovu rád, nejenom v prosinci, podívám!