V roce 2001 se do kin dostal velmi originální a humorný film Příšerky s.r.o. V něm jsme se dozvěděli, že díky vyděšenému dětskému křiku získávají příšerky elektrickou energii pro svůj utajený svět. A naprostými špičkami v oboru jsou strašidlo James Sullivan a jeho nejlepší přítel Mike Wazowski.
Letos jsme se dočkali pokračování. Jmenuje se Univerzita pro příšerky. Dějově ovšem nepokračuje tam, kde Příšerky s.r.o. skončily, ale naopak jejich příběhu předchází. Mike Wazowski je zatím jen malé monstrum. Jeho snem je stát se úspěšnou příšerou. Proto nastupuje do prvního semestru Univerzity pro příšerky. Zde potkává namyšleného frajera Sulleyho. Ctižádostivý Mike šílí, že se Sulley fláká a všechno mu vychází. Sulley je zase vzteky bez sebe, že ho ve strašení trumfuje malá umíněná zelená koule. Kvůli jejich potyčkám dojde k nehodě, za kterou jsou oba vyhozeni. Jestli se chtějí do školy vrátit, musí spolupracovat a tak dochází k jejich postupnému sblížení…
Celý film je o strašení a strašidlech; všude, kam se podíváš, samé strašidlo. Proto je nemyslitelné a zbytečné pouštět tento film dětem mladší šesti let. Pro náctileté – školou povinné je film jako dělaný. Animace je dokonalá. Stejně tak zázemí školy, charaktery a motivace postav. V tom vždycky spočívala síla studia Pixaru – naprostá znalost a dokonalý průzkum prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Příběh Univerzity je v podstatě banální – dva, kteří se nesnáší, se stanou kámoši. Další věc: ukázat hlavní hrdiny pouze v jednom prostředí – ve škole – je přece jen málo. Film vypadá vyumělkovaně, jako třeba letošní Letadla. Jak úlevně pak působí krátká scéna ze skutečného světa lidí. Konec filmu je pak velmi odbytý! Ale budiž, tentokrát to studiu Pixar prošlo, i když jen o fous.