Je to vždycky svátek, když se do našich kin protlačí něco jiného než animák z USA nebo v poslední době taky z Ruska. Něco jiného než obyčejný komerční film, mající za úkol vydělat peníze na dětech a rodičích. Předminulý rok takovou kuriozitou byla Dilili v Paříži. Loni pak anime Mirai no Mirai (či Skromní hrdinové, o kterých už byla řeč). Nejde o nic převratného, a už vůbec ne ve světě anime. Těžko Mamoru Hosoda překoná svůj „majstrštyk“ O dívce, která proskočila časem.
Film de facto řeší jen a pouze situaci, kdy se malému chlapci (Kun) narodí sestřička (Mirai), rodiče svou lásku rozdělí vejpůl a chlapec musí překonat svou žárlivost. Takže námět fádní. To, jak postupně hledá cestu ke své sestřičce, tvoří náplň filmu. Film je sledem reálných situací (otec v domácnosti má na starosti obě děti a nezvládá to, chlapec ze žárlivosti praští po hlavě sestru hračkou, maminka se na něho rozzlobí, chlapec se učí jezdit na kole), které jsou protkány skoky do minulosti a budoucnosti. Máme tak šanci nahlédnou na příběh rodiny z širší perspektivy. Chlapec Kun by potřeboval dostat pořádně na zadek za to, jak se chová. Prospělo by mu to. Bohužel se tak nestane. Tím, že jde o hlavní postavu, mi lezl dost na nervy. Stejně jako u Miy a bílého lva mi zde chybí ze strany rodičů výchovná lekce.
Těžko říci, zda si děti film užijí, tím míň, když narazíte na verzi s titulky, ale pokud toužíte v kině spatřit něco jiného než ztřeštěné Angry Birds či souboje Transformerů, možná vás Mirai uspokojí. PS: Bacha, scéna v podzemce bude pro děti čistokrevný horor.
