Hrdinou NEANIMOVANÉHO filmu je malý sob Ailo. Při svém putování Laponskem, jehož největší část leží až za polárním kruhem, Ailo potkává hbitého hranostaje, nebezpečné vlky, chytrého rosomáka, polární lišku, chundelatou veverku, tichou sovu nebo vysoko létajícího orla.
Člověk absolutně nechápe, jak filmaři získali záběry, které jsou ve filmu. Nedigitální vlci ženoucí se za kořistí, sobi, kteří se ve volné přírodě pohybují kolem kamer, kamera běžící stejně rychle s běžícím sobem v metrových závějích… prostě nechápete. Pak je tu ovšem slabina celého filmu (řada z vás se mnou nebude souhlasit, vím to) v podobě průvodního slova. Řekl bych, že minimálně polovina komentářů je zbytečná, nepodstatná, nadbytečná, nezajímavá, popisující co vidíme (nyní putují přes otevřené pláně, nožky se boří do hlubokého sněhu, zapadal hloub a hloub až po uši atd.) Marka Ebena mám rád, ale jeho hlas a projev se k tomuto dokumentu vůbec nehodil.
Každopádně jde o krásnou podívanou se zřetelem na děti, které na podobný typ filmu ovšem musí být připraveny. Takže předpokládám, že nad krásami flory a fauny se budou spíše rozplývat dospělí.
