Co vás hned praští do očí, je naprosto chudinká výprava. Sem tam sloup, svícen, trůn, stromy snad vyráběly děcka ve výtvarce z kartonu. Když princ s princeznou uléhají na jakýsi papundeklový výstupek (asi symbolizující kámen), působí to hodně komicky, atd. Důraz režisérka (Věra Jordánová) kladla na herecké výkony a mluvený projev. Troufám si říct, že obraz je skoro zbytečný, pohádka může sloužit jako rozhlasová hra. Nicméně i tady si dovolím výtku, jelikož postavy mluví tak vznešeně, pohybují se jak na jevišti a mají tak ušlechtilý projev, že i Mirek Dušín se může jít zahrabat. Myslím si, že pro současného diváka je to skoro nesnesitelné.
Eduardovi Cupákovi coby princi bylo tehdy 37, jeho královskému otci Oldřichu Velenovi 48 a princezně Libuši Švormové 34. Jak vidíme, standardy se od té doby poněkud změnily.
Dalším zarážejícím faktem je skoro až milenecký vztah prince k ševcovskému chasníkovi Petrovi. Jako by role Petra byla nejdřív psaná pro ženu a na poslední chvíli ji přeobsadili mužským a dialogy nechali :-). Ale když uvážíme sexuální orientaci Eduarda Cupáka, tak to vlastně zarážející ani není.
Hudba je ovšem excelentní! Podepsán je pod ní autor hudby k více než čtyřem stovkám filmových a rozhlasových děl, mimochodem zakladatel Lidové konzervatoře, později přejmenované na Konzervatoř Jaroslava Ježka, Vadim Petrov.
PS: Kolem 12 minuty někdo ze štábu příšerně kýchne a v pohádce to zůstalo :-).