V 60. a 70. letech minulého století bývala v studiových pohádkách výprava a kulisy tak chudičké, že se to ani vypovědět nedá. Šetřilo se a stačilo to. Bohužel dneska nemyslitelné. Týká se to i Krále, kejklíře a hvězdáře (osm polystyrenových útvarů a šest holých haluzí symbolizuje divokou přírodu…). Zlý kralevic se převléká za kejklíře. Obleče si roztrhané hadry, nasadí klobouk a falešné fousy. Nikomu, včetně režiséra, dramaturga, kostyméra, maskérů nepřipadalo divné, že vypadá jako loupežník a nikoli jako šašek?! Nicméně i takto nahastrošenému individuu, nechají tvůrci na krku kymácet zlatý řetěz s jeho erbem! Vzhledem k tomu, že se jedná o zhruba třetí minutu filmu, začínám větřit prvotřídní katastrofu. Následují až na půdu trapné a opakemvtipné kousky páně kejklířovy a já se studem před výkonem Vladimíra Brabce propadám. Hrůza.
Na scéně se objeví Jan Přeučil coby vypelichaný hvězdář. Kupodivu není ani podvodník, ani zloduch, ale… počkejte si… ano, představuje princeznin milostný objekt! Od tvůrců to můžeme brát jako odvážný kousek, obsadit nesympaticky vyhlížejícího herce do role skrz naskrz kladného hrdiny, bohužel se jedná opět o naprostý přešlap, ať mi pan Přeučil promine. To, jak se naklání nad princeznou u svého dalekohledu, z něho dělá ukázkového slizáka a ve chvílích, kdy se svými rty dotýká princezniných vlasů a lísá se k ní a z ničeho nic jí tyká, ho pasuje na čistokrevného úchyla.
Nevím proč, ale Daniela Kolářová v roli princezny působí jako děvče s psychickými problémy. Král je prostě Kazisvět (rozuměj, hraje ho Martin Růžek), vojáci nejmocnějšího vladaře vypadají taky jako lapkové a pobudové, a tak bych mohl pokračovat do aleluja.
Nesympatická pohádka, která děti vůbec nebude bavit, to je můj verdikt. Bohužel novější barevnější verze z roku 1996 dopadla stejně, ne-li hůř.