Nový Asterix je hraný. Stalo se tak popáté, a i tentokrát to dopadlo mizerně. Prostě Asterixovi sluší nejvíc komiks nebo animace. Shodou okolností obsazení Asterixe Guillaumem Canetem byla chyba. Některé postavy mně přišly zbytečné a taky špatně zahrané, třeba Popcornatix (Jonathan Cohen). Ale na druhou stranu Vincent Cassel jako sám veliký Caesar či Marion Cotillard coby Kleopatra byli skvělí. Takového Pierra Richarda jsem vůbec nepoznal. No a největší ránu tomu zasazuje český dabing (Kohák).
Nejvíc mě pobavily názvy postav jako třeba princezna Fuj, její osobní stráž Nabančim, zmiňovaný Popcornatix, vůz od Citroenixe, padouch Dengzlosyn, voják Sekuritix, mořeplavec Titanix, nejslavnější římský vojevůdce Antivirus, bratranec Trubadixe je Remix atd. Hezké byly kostýmy, kulisy, fakt to vypadá jako v komiksu. Ale co je to platné, nic z toho dobrý film nedělá.
Humor je tu často křečovitý, povětšinou trapný, sem tam dvojsmysl a často za hranou. Třeba jak Popcornatix praští slepého mistra Banána. Nebo jak Nabančim liská Obelixe. Třeba se tomu děcka zasmějí, ale fakt nevím. Jsme svědky slavného tance z Hříšného tance a já nevím, jestli se mám pousmát, nebo plakat. Pravda, najdou se světlá místa („Hodně jsme se nasmáli, když jsem jí řekla, že ji žádáte o ruku.“, „Pochopím to cestou.“).
Nejvíc jsem trpěl asi při soubojích. V reálu by o život přišly stovky, tisíce lidí. V kresleném filmu se to snese, ale tady? Aby surové souboje a válka samotná nevyzněla krutě, je odlehčována humory („Mám z toho husinu“).
Příběh sice spočívá v tom, že Asterix s Obelixem zachraňují čínskou královnu a s ní celou zemi před proradným generálem a Římany, ale řeší se tu pořád láska (Asterixe k Fuj, Obelixe k Halabele, Nabančim k Obelixovi, Popcornatixe k Fuj, Caesara ke Kleopatře, kupce k císařovně, Fuj k princi s bambusovou maskou atd.) Do jaké míry tyto pletky zajímají malé děti, to opět nevím…
Nebyl jsem sledováním otráven ani zničen ani pošramocen, ale několikrát jsem si říkal, že by to ke sledování chtělo popíjet nějaký ten lektvar…
